Holandská kuchyně se za posledních několik desítek let nechala inspirovat Středozemím, severní Afrikou, Skandinávií, Japonskem, Thajskem, Čínou a Indií. A samozřejmě tradičně Francií. Zkrátka, dnes se v holandských rodinách vaří na co si vzpomeneš. Cestování a také přistěhovalci se svými restauracemi, kavárnami a bistry přispívají k boření hranic v kulinářském světě. Samozřejmě v tom má prsty také obchodník: například Albert Heijn jako největší sít samoobsluh se postaral a stále stará o přísun nových vlivů v oblasti jídla z Evropy i ze světa. Nové kulinářské zážitky se pak zasluhují o nové produkty v regálech. Dnešní zákazník je zvědavý, chce stále něco nového. Kde se dřív v obyčejné holandské rodině každý den přesně v šest večer servírovalo jako hlavní jídlo maso s bramborem a zeleninou, tam se experimentuje s méně nebo více exotickými pokrmy.
Některá jídla dokonale zdomácněla. Nikdo se už nepozastavuje nad vlivy indočínské kuchyně smíchané navíc s vlivy třeba hindustánskymi. Co se toho týče, jsou tyto pokrmy už desetiletí na jídelníčku průměrné holandské rodiny. Mimochodem s pravou čínskou kuchyni nemají už takřka nic společného. Nejznámější je na nudličky nakrájené kuřecí, vepřové, krocaní nebo hovězí maso restované narychlo s kořením a spoustou zeleniny. Je to takzvané nasi goreng, s rýží, nebo bami goreng, s čínskými nudlemi. Tento pokrm je vítaným prvkem ve stravě studentů, když se objeví neočekávaný host k večeři, a nebo při invazi dorůstajících členů rodiny. Rychle, levně a snadno se uvaří v takřka libovolném množství.
Navíc se tato jídla dají provádět v různých variantách. Buďto jako z nouze ctnost a potřeba zbavit se vší možné zeleniny z ledničky až do velké tabule, které se říká ‘rýžovy stůl’: čím víc pokrmů, tím lépe. Na stole už není málem centimetr volný, v miskách a mističkách je k hlavnímu pokrmu servírován okurkový salát, atjar - nakládaná zelenina, smažené vajíčko, saté - grilované špízy, pindasaus - omáčka z arašídové pasty, pečený banán, omeleta, sambal - pasta z pálivých papriček, kroepoek - garnálové křupky, loempia - smažený závitek s tenkého těsta plněný zeleninou a obilnými vyhonky i pikantní vepřové plátky. Přesto je ‘Čína’ považována za něco obyčejného. Když se blíží šestá, naplňují se taky ‘čekárny’ u zadních vchodů indočínských restaurací. Když se ti nechce vařit, zajdeš si tam a vybereš si pár čísel z kilometru dlouhého jídelního lístku. Za pár eur kila jídla, jejichž kvalita záleží na té které restauraci.
Zpátky k holandské kuchyni. Ta se dá možná přirovnat k folklóru, který je v Holandsku taky skromný. Ještě tak co se týče krojů a interiérů tradičních domů se dá mluvit o folklóru, ale pokud jde třeba o lidové tance, zpěv a tradiční zvyky, tam je znát staletý vliv kalvinismu. Folklór nemá žádnou jiskru, jakoby Holandané dříve měli jiné starosti než se vyžívat v tanci a zpěvu.
Holandská jídla jsou hlavně výživná, chybí jim šarm, rafinovanost a lehkost. Jsou vhodná spíš pro plískanice, dlouhé šedé zamračené dny. Ale pak přijde opravdu k chuti například ‘gehaktbal’, což je karbenátek, ale ne smažený na oleji, nybrž narychlo opečený na másle a pak podlitý a podušený. Zrovna tak jako hrachovka, polévka se základem z masového bujónu, která se jí s nakrájenou uzenkou a kouskem úplně černého žitného chleba s plátkem uzeného špeku. Je podle tradice tak hustá, že v ní sběračka zůstane stát.
Typicky holandské jídlo je takzvaný ‘stamppot’. To vezmeš nakrájenou zeleninu a brambory, hodíš to do hrnce s vodou a uvaříš nadranc. Pak přijde na řadu šťouchačka. Co z toho vznikne, je jakýsi čuft. Výhodou je, že tím nakrmíš třeba sirotčinec, ale jako kulinářsky zážitek se to i při nejlepší vůli nedá označit. Také holandske palačinky jsou jaksi jiné. Jako kolo od vozu, na prst silné a obvykle spoře ozdobené například cukrem, karamelem nebo skořicí. Zvlášť v palačinkové restauraci tě jeden takový talíř dokonale odrovná.
Nemá to nic z rafinovanosti tenoučkých francouzských ‘crêpes’, je to prostě kolhydrátová bomba. Ale třeba ryby, to je jiná! Většinou se ryba pouze usmaží, ale i tak je výborná. Takto upravenou ji koupíš nejčerstvější v krámě na ulici, na trhu nebo nejlíp u moře. Zvlášť po podzimní procházce po mořské pláži, kdy tě slaný vítr málem vyfučí z kabátu, je třeba zdejší ‘kibbeling’ - což jsou smažené kousky ryb všeho druhu - vynikající pochoutka.
Kapitola sama pro sebe je slaneček neboli holandsky ‘haring’. Prodává a jí se na ulici, jen tak s cibulkou a okurkem, nebo s bílou houskou. Prý je to zdravé, ovšem aby si na tom človek smlsnul, musí se tady asi narodit. Pouze nasolením připravený ‘haring’ chutná nejvíc….po rybě. Zvlášť jeho struktura je docela hrůza pro někoho, kdo tomu není zvyklý. Kdo si chce vůbec vyzkoušet jak odvážný je co se týče chuti, musí zkusit taky oblíbený slaný pendrek, ‘zoute drop’.
Chceš něco přivézt do Česka? Jedna z možností je kousek sýra ze specializovaného krámu se sýry na trhu, kde prvně ochutnáš všechny možné chutě a bylinkové přísady a pak si vybereš. Medové máslové wafle, stroopwafels, jsou křehká a dobrá sladkost pro toho, kdo nehledí na kalorie. Haags Hopje je karamelka s kávovou chutí, tradiční cukroví staré skoro 200 let. Nepřekonatelné je holandské kakao, nejlíp značky Droste. A všelijaké kořeněné směsi na ‘Čínu’ ti umožní udělat si něco z té exotiky doma. Nebo si možná přivezeš jednoduchý recept na holandské koblihy? Kolem konce roku, kdy stojí krámy s koblihami na každém rohu, je určitě musíš ochutnat. Druhý den jako broky, ale čerstvé s rozinkami a kandovaným ovocem jsou opravdu báječné. Nejsou k dostání přes celý rok. Ale na Silvestra jich musí být na stole plná mísa, patří k poslednímu večeru v roce stejně jako šampaňské.
A že máš jako český imigrant v Holandsku chuť na koblihu třeba v červnu? Tak si ji prostě uděláš, konvence se musí bořit a ne podporovat…
Blogeři IHNED.cz žijící ve světě píší o tamních kuchyních a restauracích:
Ukrajinský blog Alžběty Chmelařové: Kde v Česku najít ukrajinskou kuchyni?
Nizozemský blog Marie Molee: Hospoda, kde se princezna setkala s moudrým profesorem
Jana Suchomelová z Paraguaje: Život není hořký, bohužel
Kateřina Stašková z Norska: Pije jako Nor
Viktor Hollmann: Hospody a alkohol v Koreji
