Doposud byly poplatky za zubní péči regulované vládou, čili bylo stanoveno maximum požadované částky za běžnou stomatologickou péči, ale i ortodoncii, dentální hygienu, protetickou péči a léčení paradontózy. Od nového roku jsou poplatky v zubařské péči v Holandsku ‘volné’ a konfomní trhu, což má u zubařů podnítit jejich podnikatelského ducha, efektivitu a spolupráci, sdružování. Jak odborník říká, má nastoupit ‘economy of scale’. A hlavně nám klientům to musí přinést větší výběr péče a v budoucnosti snížení výdajů. Zubní lékaři ani my klienti nejsme ve většině tímto opatřením nadšení, zdravotnické pojišťovny si ale mnou ruce, protože ony budou určovat, co a jak ve stomatologické péči. Jak dlouho, to se uvidí.

Říká se tomu experiment a má to trvat tři roky. Pokud bude vše fungovat, tak jak je nám líčeno, zůstane nám tento systém natrvalo. Ministryně se totiž dušuje, že tržním mechanismem se ceny zubní péče sníží, že se vyřeší nedostatek zubařských ordinací v některých provinciích, že zubaři budou inovovat, spolupracovat a svobodně určovat jejich odborný rozvoj, a tak dále, a tak dále.

Nějak si to v praxi nedovedeš představit: řekněme, že návstěva zubaře se nedá dál odkládat a tušíš, že budeš potřebovat novou dvousložkovou kompozitní estetickou výplň. Internet a vlastní usilí se orientovat tě naučí se taky takto odborně vyjadřovat. Vezmeš telefon a obvoláš tři, čtyři nebo pět ordinací v okolí s otázkou, co tě tento zákrok bude stát. Následovně si pravděpodobně vybereš tu nejlevnější ordinaci, objednáš se, pokud tě tedy zubař je ochoten ošetřit a odevzdáš se osudu. A to v tom lepším případě, protože pro zákrok nad 150,- € je třeba písemná cenová nabídka, a jsi-li pečlivka, následuje výzkumnická práce srovnání kódů, částek, zkrátka všech detailů těch vyžádaných nabídek.

Líčený případ znázorňuje situaci bez zubního pojištění. Pokud ale máš zubní pojištění, je třeba se po obvolání ordinací spojit se zdravotní pojišťovnou a vše prokonzultovat: zda s ní zubař spolupracuje, kolik ti pojišťovna z požadované částky zaplatí, a jestli ti vůbec něco zaplatí.

S čím ovšem není počítáno je fakt, že péče o zuby není koupení housky na krámě. Tam je ti srdečně jedno, jestli třeba ta houska nesplní tvá veškerá očekávání, příště ji koupíš prostě jinde. Jako pacientovi ti ale trvá někdy roky než najdeš toho pravého zubaře, kterému můžeš důveřovat. U kterého taky víš, že tě nenatáhne a což je nejdůležitější, který má nejen přehled o stavu tvého chrupu, ale taky ví, co jsou tvoje požadavky a možnosti, co se týče zdravých zubů a nádherného úsměvu.

Takže se teď tedy všichni třeseme, jaké bude naše překvapení po první letošní návstěvě zubního odborníka a hlavně po zhlédnutí účtu. Vezme tě tvůj zubař pořádně na hůl? Trefí tě v jeho luxusní ordinaci o padesáti čtverečních metrech s mramorovou podlahou a nablýskanou recepcí šlak z cen, které jsou dvojnásobkem toho, co byly minulý rok? A nebo máš štěstí a tvému zubaři, v ordinaci zařízené v zeleni a hnědi ještě z osmdesátých let, ale s posledními novinkami v oblasti péče a technologie, jde víc o člověka a trvalou klientelu, než o zisk?

Na první pohled je to zubní odborník, který má zájem na uvolnění cen. Když se ale víc porozhlédneš, zjistíš, že je to hlavně pojišťovna. Že pojišťovny nejsou žádné dobročinné organizace, to je nám všem jasné. Ale když se dočteš, že některé rozesílají zubařům jejich vlastní ceníky jako podmínku pro uzavření smlouvy, tak by tě to porazilo. Zubař se tedy teoreticky musí podřídit, pokud je jeho zájem s tou kterou pojišťovnou spolupracovat. Že by pokus o manipulování a ovlivňování těch takzvaných volných cen?

Kdysi sloužilo společné zdravotní pojištění k tomu, aby, když je třeba, bylo možné zaplatit náklady za zdravotní péči bez ohledu na finanční situaci. Prostě každý přispíval a v případě potřeby mu byly náklady hrazeny ze společného ‘pytle’ s penězi. Tento ideál solidarity však zmizel a zdravotní pojišťovny nemají jako základní myšlenku své existence hradit náklady, ale vydělávat. Veřejné zdravotní pojištění v Holandsku, které hradilo i základní zubařskou péči, zmizelo od ledna 2006. Na internetu se dozvíš (není to ověřené, poněvadž pojišťovny v tomto nejsou transparentní), že zdravotní pojišťovny inkasovaly loni 1,6 miliardy eur na zubním pojištění, ale vydaly 1,2 miliardy, což znamená zisk asi 400 milionu eur. Poplatky za základní zubařské pojištění v roce 2012 však vzrostly o průměrně 14%! Přičemž podmínky pojištění se pro rok 2012 pro klienty dál znevýhodnily a vyplácení částek se snížilo.

Jdeš listovat do svých účtů a zjistíš, že platíš ročně asi 300 eur za rozšířené zubařské pojištění. Maximum částky, kterou za rok můžeš dostat nahrazenu, je 500 eur. A to i třeba v případě, kdy si vyrazíš přední zuby, jejichž oprava jde do tisíců eur.

Samozřejmě, zdravotní pojišťovny nejsou žádné filantropické organizace. Možná kdysi byly, ale v dnešním světě chtějí vydělat. Samozřejmě je zdravotní péče obecně čímdál dražší, čím víc roste podíl starších na celkovém počtu obyvatel. V reklamních šotech však nikdo neřekne, jak se věci mají: naopak, tam se nám věší na nos, že pojišťovnám jde hlavně o člověka. Luxusní budovy zdravotních pojišťoven, vyměřování tučných bonusů jejich vedení a honba za ziskem patří však ke kapitalistickému folklóru a je na nás se tomu bránit. Třeba tím, že se prostě proti zubařským výdajům nepojistíš.

I nezávislí odborníci nyní doporučují se pořádně zamyslet nad stavem svého chrupu a rozvážit, zdali není lepší si spořit doma do obálky na zubní výdaje než strkat peníze do pojišťoven. Kdyby to udělalo půl Holandska, byla by to možná cesta k tomu, jak něco změnit. A třeba v budoucnu udělat z nynější dojné krávy, což zubní pojištění je, pojištění smysluplné a dostupné pro každého. Zubní péče není totiž luxus, zubní péče je do jisté míry vizitka země.