Počasí se s námi nemazlí, a tak je lépe se k tomu postavit pozitivně a příliš nelamentovat. Děti si zvykají už odmalička. Maminky je přepravují na kole v dětských sedačkách sotva je takové batole schopné sedět. A tak je kolikrát vidět mámu s dvěma ratolestmi, to vpředu v sedačce za plastikovým chráničem, to vzadu za máminými zády, ale obě dítka se zarudlými tvářemi a červenými prstíky od zimy. Čepice a rukavice? To je zbytečnost pokud nemrzne a nikdo si tady na to moc nepotrpí.

Holandská zima je kapitola sama o sobě. Hlavně náběh na ni a pak dlouhé týdny jejího doznívání může člověku způsobit opravdu málem depresi. Jak začne žloutnout listí na stromech, je třeba se obrnit nejen proti zimě, ale také proti nedostatku světla. Dny jsou bezútěšně šedivé a brzy se stmívá. Někdy je celý den tak tmavý, že pomalu nelze rozlišit dopolední a odpolední čas. Když tak šlapeš na kole po cestě z práce někde podél vody, kde se navíc válí hustá podzimní mlha, jímá tě skoro klaustrofobický pocit. Toužíš po teple a světle a skoro automaticky rozsvítíš po příchodu domů všechny lampy.

Holandské domácnosti za okny bez záclon vypadají zvlášť v podzimních a zimních dnech velmi útulně. V každém pokoji je rozsvíceno celý večer zpravidla spousta lamp, stoluje se, lenoší a prostě žije, bez toho, ze by někdo hned se soumrakem zatahoval všechny záclony. Čím temnější dny, tím více osvětlení, což se kolem vánočních svátků ještě umocní. Kdo si udělá procházku po grachtech v Amsterodamu, ale ne po těch velkých s majestátnými palácovými budovami, nýbrž třeba v Jordaanu, kde jsou v úzkých příčných uličkách domečky natlačené na sobě jak herinci, je po setmění odměněn četnými ‘tableau vivant’, živými obrazy. Koukáš lidem doslova do talířů, a nikomu to nevadí, naopak. Jakoby člověk procházel galerií, jen středověké kostýmy a zařízení jsou nahrazeny dnešním stylem.   

Zima jako taková je hlavně mokrá. Sníh je výjimkou, ale mráz a náledí, na to jsme zvyklí. Jakmile ale pár dnů mrzne, změní se nálada. Při troše štěstí začnou zamrzat kanály a vodní plochy. A pak přijde den, kdy je najednou vzduch třpytivě jasný, jinovatka na stromech vydrží celý den a promění krajinu v ledovou idylu. Všechno jakoby ztichne a nádhera přírody vynahradí všechnu tu předchozí šedivost a nesnáze a kalamity, kterou zima s sebou přináší. Na amsterodamskych grachtech přestanou po pár mrazivých dnech jezdit lodě a vodárna zastaví denní přečerpávání vody v centru města.

Každý rok očekává tedy pomalu celé Holandsko období pořádných nočních mrazů, po kterých vyrazí k tomu vyškolení jedinci revidovat tloušťku ledu na kanálech a vodních plochách. Když uznají, že led je dostatečně tlustý k pořádání bruslařských závodů, ale taky k bruslení jen tak pro zábavu, zmocní se holandského lidu jakási vášeň malých kluků. Všichni vytáhnou ze skříní ‘dlouhé nože’. V obchodech se sportovními potřebami jsou pak brusle vyprodány během jednoho dne, A když je to mimo víkend, někteří neváhají obětovat nějaký půlden dovolené. I bankovní úředníci, jinak v Armani oblecích, hodí do svých bavoráků batůžek s bruslemi a vybavením. Co kdyby…Příležitost zabruslit si na přírodním ledu, třeba jen na pár hodin, to si nikdo nechce nechat ujít. I když je každou zimu v Amsterodamu několik malých umělých kluzišť, bruslení na kanálech a grachtech, to je jiná.

Naposledy se na amsterodamském Keizersgrachtu bruslilo před více než deseti lety, letos v to jen můžeme doufat. Předpověď tuhé zimy zatím bohužel nesplnila očekávání. Místní prodejci mají však už od října vyvěšené velké cedule ‘broušení bruslí’ a ‘brusle na skladě’…