Obrovským hypermarketům se v Nizozemsku nikdy zvlášť nedařilo. Holandský zákazník si zřejmě ještě pořád zachovává jakousi střízlivost a nenechá se nachytat na úplně všechno. Hustota obydlení také způsobuje, že už moc nechybí a budeme bydlet v jedné městské aglomeraci. Plné lidí a plné obchodů. Jen marginální část obyvatelstva je ochotná jet někam na předměstí, aby si po odchozených kilometrech v odosobnělých hypermarketech nakoupila v podstatě to stejné, co si nakoupí v místní samoobsluze. Hypermarkety jsou koncipované tak, aby se nákup stal rodinným výšlapem, rozptýlením a zábavou, aby tam rodiny trávily hodiny a hodiny, ale v Nizozemsku chtějí lidé zřejmě něco jiného.
Čas od času tě ovládne ambivalentní pocit: domovský supermarket ti vychází jako zákazníkovi vstříc a najdeš tam, co se potravin týče prakticky vše, co potřebuješ. Máš tam málem domácký pocit. Třeba po dovolené v Čechách, kde to zpravidla tak nefunguje, na okamžik prožíváš něco jako ‘návrat domů’ i v takové maličkosti, jakou je u holandského Alberta zvyk, že prodavač nebo prodavačka nehoukne něco přes rameno, ale na jakoukoliv otázku ti odpoví, případně nechá vše ležet a běžet a jde ti osobně až na místo samé ukázat, kde leží zboží, které hledáš.
Zároveň je ale supermarket pravý Big Brother, který spotřebitele mapuje různými anketami, průzkumy a scanuje jeho chování nabídkovou takzvanou bonus-kartou, která je často na jméno. Před časem se dělal průzkum, kdy se měřil čas, jak dlouho zákazník hledí na čerstvé zboží. 36 sekund na zeleninu, 83 sekund průměrně na ovoce, z čehož plyne, že ovocem se necháme zlákat a víc rozvažujeme, kdežto zelenina se nakupuje cílevědomněji. Supermarket nabízí zároveň jako návnadu stále něco nového, lepšího. Chce si zákazníka udržet a pěstovat jeho přízeň. Vždycky ale s jediným cílem: vydělat na tom. A skoro nikdo si neuvědomuje, že v této nirváně spotřební společnosti, kde tě vítá už u dveří jemná luzná hudba, světlo, barvy, chutě a vůně, zuří pod povrchem lítý boj o zákazníka.
Dospělí jako malí Jardové
V Nizozemsku se rozpoutala cenová válka samoobsluh v roce 2003, kdy Albert Heijn podstatně snížil ceny mnoha potravin. Od té doby se hokynáři o nás jako zákazníky rvou a do boje vsadí vše, nejen zásadní snížení cen stovek produktů. Na jedné straně je to záruka kvality, propagace ochrany životního prostředí, Fairtrade, biopotraviny, na druhé straně jsou v posledních letech nasazeny do boje všelijaké marketingové hříčky, takzvané téma-akce, tak jak je to pravděpodobně i v Česku. Jednou jsou to obrázky fotbalistů, podruhé se spoří na Disney figurky, kompletní ekipy Šmoulů, a nebo plyšové příšery v národních barvách při příležitosti fotbalových šampionátů. Po pár dnech po začátku funguje taková akce nejen u dětí, které se vrhnou na sbírání a víceméně žebrají u vchodu. Ne, i dospělí nalepují a sbírají, docela jak ’malí Jardové’. Hlavně ale nakupují. O týden nebo dva později se začne jiná akce a zákazník zas tu hozenou návnadu spolkne i s navijákem. Ačkoliv, marketing jej musí vždy něčím překvapit.
‘Obyčejné‘ týdenní nabídky již v dnešní době přestaly fungovat jako tahák, neboť slevy nabízejí všechny supermarkety. Uvědomnělý zákazník chce však dnes v prvé řadě, aby potraviny byly kvalitní a bezpečné. Čímdál větší význam mají biologické potraviny a ekologicky zodpovědné zemědělství a rybolov. V posledních letech máme za sebou všechny možné aféry: šílené BSE krávy, dioxiny v mase, geneticky manipulované produkty, baktérie a antibiotika v kuřatech, steroidy nebo umělé hormony tam a onde, nitráty v zelenině, těžké kovy v tučných rybách. Spotřebitel, bombardován nepříjemnými zprávami, se začíná více zajímat o zodpovědnou produkci potravin. Důvěra a celková reputace, to jsou nepochybně prvky, kterými lze zákazníka stáhnout na svou stranu. Na webových stránkách nizozemských supermarketů zaujímají pojmy zodpovědnost, uvědomělé podnikání a nakonec i etika obchodu čímdál prominentnější místo.
Gangsterské žampiony
Nedávno proběhla nizozemskými médii zpráva o gangsterských žampiónech a takzvané ‘polské konstrukci’, která se praktikuje u tří čtvrtin žampiónů dodávaných do supermarketů. Pěstitel žampiónů prodá úrodu, ‘ na záhoně’, tedy ne fyzicky, do státu EU s nízkými platy, v tomto případě nejčastěji do Bulharska, případně do Rumunska. Pak přijedou Bulhaři tyto žampióny sklidit, a to - teď to přijde - za bulharskou mzdu. Která je ovšem daleko nižší než minimální mzda v Nizozemsku. Dá se na tom vydělat na pěstitele dvě stě, tři sta tisíc eur ročně. Taky lze východoevropany, zapsané na oko ve zdejším obchodním registru, najmout jako samostatné ’podnikatele’ a za smluvenou mzdu, tak kolem 4-5 eur, ačkoliv minimální mzda by měla být podle zdejších pravidel kolem 8 eur. Známy jsou ale případy se skandální hodinovou mzdou 3 eura, pro některého Bulhara ale ještě pořád víc než by vydělal doma.
Žampiony v nizozemském supermarketu, foto: Marie Mollee
Pěstitelé se odvolávají na volný pohyb pracovních sil v rámci EU, právníci si s tím neví rady a supermarkety házejí celý problém na pracovní inspekci. Ti pěstitelé, kteří produkují bez tohoto triku, nemohou nabízet své zboží za tak nízkou cenu jako ti ‘šikovnější’ a hrozí jim přijít na buben. Neférová konkurence, pochybné postupy, mafie, právnické kličky. Kdyby supermarkety zvýšily cenu za krabičku žampiónů o 4-5 eurocentů, bylo by prý po problému, ale to se žádnému nechce. Prvně nechtěly hlavně supermarkety přistoupit na ochrannou značku, která by zaručovala fair-play, ale od konce února jsou čtyři pěstitelé, kteří tuto značku jako první přijali.
Žampióny mají mizivou nutriční hodnotu, klidně se bez nich obejdeš i v té nejfajnovejší kuchyni. Že by stačilo, kdybychom je čásek nekupovali jako protest proti podrazáctví? Že by mělo zasáhnout ministerstvo, které už před dvěma lety zaznamenalo při kontrolách různé přestupky? Že nám Bulhaři, Poláci nebo Rumuni můžou být ukradení, nikdo je k ničemu nenutí? Že to žampiónům na chuti nepřidá ani neubere, kdo a jak je dostane do regálu? Že raději zamhouříme oko a necháme se kolébat na vlnách luxusu?
Vytane ti na mysli doba před lety a dávno před revolucí, kdy nejlepší smetanová zmrzlina v Čechách bylo Ruskoje Moroženoje. Jako malý osobní protest proti bolševikovi si v té době necháš zajít chuť, prostě to nikdy a zásadně nekoupíš. Bez žampiónů se obejdeš zrovna tak.
Tento text byl prvním ze série tří článků o nakupování v Nizozemsku. Další díly najdete na tomto blogu v následujících dnech.
