Homo Sapiens Consumensis, tímto vymyšleným termínem by se dal klasifikovat dnešní průměrný holandský občan. Což je jasné contradictio in terminis, česky řečeno rozporuplnost neboli ‘nonsens’. Moudrost a konzumní společnost? Hromadně se jako spotřebitelé necháváme ovlivnit reklamou a marketingem a konzumujeme v nejširším slova smyslu, jen s mlhavým uvědoměním, že nás kapitalista ovládá jak loutky ve své hře, takže o nějaké moudrosti se moc mluvit nedá. Homo sapiens jako spotřebitel konzumující zboží, služby i zážitky prochází procesem, který z něj bohužel nedělá člověka chytřejšího, svéprávnějšího a šťastnějšího, a už vůbec ne silnějšího a zdravějšího.
Jak říkal kdysi spolužák z Francovy Lhoty, tady se ti ‘valí šrúby do hlavy’. A to dnes zůstaneš jen u potravin. S určitou nostalgií a údivem sleduješ vývoj biopotravin. Biopotraviny jako produkt ekologického zemědělství jsou už pár let horké zboží, ale pořád je to ještě okrajová část toho, co se v potravinách vyprodukuje. Je jasné, že uspokojit farmářskou produkcí celou zem není v dnešní době myslitelné, ale nedá ti to nostalgicky zavzpomínat na moravskou babičku, kde vše co přišlo do kuchyně byla biopotravina, ekologicky vypěstovaná. A hlavně, co si člověk k jídlu připravil, to měl. Dnes je to v holandské průměrné rodině spíš tak, že víš čím dál méně, co jíš.
Při spotřebitelských průzkumech se testuje vše, včetně obalu a celkového dojmu, který má potravina na zákazníka udělat. V dnešní době se hraje na zdravou výživu, vitamíny, vlákniny, ale jako zákazník musíš myslet hlavou. Nenechat se nachytat na lákavá slova jako ryzí, nefalšovaný, přírodní, delikatesní, kulinářský, s přidanými vitamíny, farmářský, bio- a ekologický. Novinka nebo vylepšená novinka, to jsou místo skutečného vylepšení často jen prázdná slova. Například Unilever už pákrát měl zákazníkům co vysvětlovat.
Polotovarová polévka, polévka a omáčka v sáčku nebo konzervě, i když se chlubí různými bio-slogany, je pořád jen (polo) hotová polévka. Se spoustou soli, někdy cukru, vždycky s příchutěmi, barvivem a zpravidla konzervačními prostředky. Light limonády a dietní ovocné šťávy, plné aspartámu.Třeba minerální voda Top Aqua Clear, hrdě oznamující limetkovou a brusinkovou chuť, s 0,02 % ovocné šťávy a dál jen samou chemií. Cukroví s barvivem tartrazin E102, v Norsku, Finsku a Rakousku už zakázaném, chipsy s E 621, což je monoglutaman sodný neboli ve-tsin (zakázaný ve Švédsku), podporující chuť k jídlu. Guacamole, vyrobená místo z avokáda hlavně z vody, modifikovaného kukuřičného škrobu a devíti éček, aby to k něčemu vypadalo. A pořádnou hrstí - jako vždy - cukru a soli. Mléko a jogurty s ovocnou příchutí, kde je mizivé procento ovoce, zato hodně cukru. Maso a masové výrobky a polotovary, které mají na zadní straně takovou řádku ingrediencí, že tě okamžitě přejde chuť. Přidané vlákniny v chlebě značky Blue Band, kde se však připočtou i semleté dřevěné piliny.
Nizozemský supermarket, foto: Marie Mollee
Nový vynález výrobců, když už jsme jakžtakž obeznámeni s éčky, je nahradit éčko jeho chemickým složením, takže se třeba na kukuřičných chipsech s příchutí sladkého chilli dočteš, že obsahují dinatrium-5-ribonucleotidy a natruimdiacetát. A v něčem jiném je natriumbenzoát nebo propylenglycol. WTF to má znamenat? Možná, že jsou tyto látky vcelku neškodné. Nicméně, nedá se říct, že by byly lákavé.
Základní pravidlo je ovšem jednoduché: čím víc zpracovaná potravina, tím větší riziko, že výrobce ti skrytě propašuje na talíř věci, které jemu sice zvyšují produkci a zisky, ale tobě mohou ničit zdraví. Jako spotřebitel můžeš dát najevo nesouhlas prostě tím, že tyto potraviny nebudeš kupovat. Limonáda se dá udělat z pravého sirupu a vody, místo cukroví v duhových barvách, ze kterých jsou mrňousi někdy úplně ‘hyper’, se dají děti naučit na ořechy a rozinky, jogurt s hrstí jahod nebo skoro čehokoliv, kromě kiwi, chutná stokrát líp než s příchutěmi. Masa raději méně a dobré kvality. Na čem je víc chemických názvů než základních surovin, to nechat ležet. Nejde mi na rozum, že se jako občané, jako společnost v Nizozemsku více nebráníme proti téměř mafiánským praktikám v potravinářském průmyslu. Můžeme vykřikovat jako zákazníci něco o éčkách, náhražkách, neférové produkci, ale jediný způsob, jak něco změnit, je sledovat vývoj, vzít zodpovědnost do vlastních rukou a investovat taky potřebný čas a energii.
Předchozí díly seriálu o potravinách v nizozemských supermarketech:
