Kdože si to chrochtá (malá obhajoba holandštiny)

Že Čechovi zní holandština na první poslechnutí jako chrochtání, potažmo letmé seskupení několika vad řeči, tomu se koneckonců není co divit. Tento jazyk je opravdu apartní, ale mezi námi daleko příjemněji znějící než němčina. Gramatika nesahá její komplikovaností ani po kotníky české gramatice, hodně slov je podobných angličtině. Holandský jazyk se vyznačuje vlastní melodií a hlavně některými charakteristickými hláskami. Výslovnost těch takzvaně chrčivých je jednoduchá. Van Gogh je prostě ‘fan choch’ a gracht je ‘chracht’, a ne jinak. Zrovna tak jako Gullit je ‘chulit’ a Haag je ‘hách’. Daleko těžší je dvojhláska ‘ui’. A slyšet rozdíl mezi ‘eu’ a ‘eeuw’, na to musíš roky trénovat.

Vada řeči

Hrčivé ‘r’, vystupující někde zezadu od mandlí a rolující přes jazyk, v Čechách jasná vada řeči, se tady v určitých kruzích dokonce považuje za ‘chic’. Holanďan je ledasčemu zvyklý co se týče jeho mateřštiny, což je způsobeno velkým podílem přistěhovalců, hlavně ve městech. Nikomu nedělá problémy rozumět holandštině, která má zřejmý cizí přízvuk. Dokonce ti osvícenější s vážnou tváří tvrdí, že přízvuk je naopak šarmantní. Když se tedy americký turista na ulici zeptá třeba na ‘ven goug’, tedy na Van Gogha, a nebo ‘hírengrekt’, což má být Herengracht (vyslov ‘hérenchracht’), každý mu rozumí.

Holandština se vyznačuje množstvím osobitých přísloví a pořekadel, přirovnání a hravých variací, hojně se používají zdrobněliny. Kromě toho se užívají slova z židovského ivritu a za poslední desetiletí přibyla spousta slov z angličtiny. V Amsterodamu se mluví osobitým slangem a o jeho zcela zvláštní, pro normálního smrtelníka až nesrozumitelné odrůdy se starají také přistěhovalci.

Titulky kvůli nářečí

Nedaleko Amsterodamu je kouzelná vesnička Monnickendam. Chtít rozumět místním obyvatelům je však stejné jako chtít rozumět Eskymákům. Často jsou v televizním zpravodajství rozhovory s lidmi z venkovských provincií Nizozemska opatřeny titulky. Ale i tato nářečí se nedají označit za chrochtání, spíš se půlky slov polykají a mluví se tak huhlavě, že i odčítání z úst jak u hluchoněmých, přináší jen mlhavý výsledek..

Průměrnému Holanďanovi zní teprve arabské nebo africké jazyky jak ’krční nemoc’. Rozdíl je ale nakonec v tom, jak se co podá. Třeba v přiloženém holandském songu (Guus & Gers) nebo v 7 seconds  (Youssou N'Dour a Neneh Cherry) to takzvané chrchlání nevadí:

Rozhovor arabských sousedů, který se sem zrovna teď celou dobu linul otevřeným oknem, jejich nervózní, ukřičené hlasy proložené temnými hrdelními zvuky, to je jiná. Za chvíli vidíš však tento pár na ulici, v úplné pohodě, nic nesvědčí tomu, že by celou dobu na sebe byli jak psi štěkali v prudké hádce. Zkrátka a dobře: předsudky!

• Diskuse
• Celkem 19 příspěvků